Po Pánu Bohu má asi největší zásluhu na tom, že naše kongregace zakořenila v Českých zemích. Byl dobrým známým a přítelem pana Aloise Klára, který založil Ústav pro dospělé slepce a chtěl jej svěřit boromejkám, které v té době působily ve Francii. P. Dichtl se tohoto úkolu s vervou ujal a našel v Českých Budějovicích a okolí čtyři dívky, které byly ochotné odejít do francouzského Nancy na formaci a poté se vrátit do Čech jako nová větev kongregace.
V těžkých prvních měsících působení sester v Praze byl jediným dobrodincem i oporou Matce Terezii. V té době byl ustanoven zpovědníkem mladé společnosti. Vše, co sestry potřebovaly, platil P. Dichtl skoro sám. A když nadešly okamžiky nejbolestnějších útrap a sestry vážně pomýšlely na návrat do Nancy, tu P. Dichtl je povzbuzoval mírnými, klidnými slovy, které vlévaly do duše novou sílu, novou odvahu k dalším krutým zápasům. Jeho je to zásluha, že sestry neprovedly svůj úmysl, na tu dobu jistě oprávněný, a že vytrvaly na velmi těžkém místě, kam je povolal Bůh. (z kroniky KMSKB)