Časem Boží Prozřetelnost poslala sestrám několik ušlechtilých šlechtických rodin. Zvláště jejich dámy tvořily takřka ochranný štít kolem mladé kongregace. Bez těchto pomocníků a pomocnic, jak přiznává sama Matka Terezie, bylo úplně vyloučeno, aby byly mohly sestry zůstati v Čechách, vlastně, aby zde mohly žíti. Na prvním místě to jsou sourozenci Helena a František Jiří Lobkowicz. (srov kronika NMSKB)
Kněžna Helena se objevovala jako anděl všude, kde bída a strasti byly domovem a pomáhala je odstranit. Tak to bylo i zde. K sestrám se přibližovala s takovou dětinnou bázlivostí a plachostí, ale zároveň s takovou něžnou roztomilostí, že byl každý hluboce dojat, kdo kněžnu pozoroval mezi sestrami. Za čest si pokládala se sestrami poobědvat nebo povečeřet. Nadevše bylo jí dražší, že se směla se sestrami modlit. (z kroniky KMSKB)
Matka Terezie vypravuje ve svých zápiscích toto: „Seděla jsem ve své pracovně ponořena do trudných myšlenek. Nedostatek, bída, nevylíčitelná nouze! V tom jsem byla volána do hovorny. Tam stál cizí, mě úplně neznámý pán. Byl vysoké krásné postavy, pěkně urostlý. Jeho skromné chování, jeho jemnost a ušlechtilost přímo okouzlovaly. Velmi šetrně se vyptával, jak se nám daří, zaslechl prý, že trpíme nouzi a bídu. Odvětila jsem, že jsme sice chudé, ale přece spokojené s řízením Božské Prozřetelnosti. Sotva jsem dopověděla, vtiskl mi neznámý pán do ruky 300 zlatých. Rychle se odporoučel, odešel a nedal ani odpověd na otázku: „S kým mám čest mluvit?“ (z kroniky KMSKB)
Totožnost tajemného pána Matka Terezie poznala až v nové nemocnici v Podolí, kde v dělnické haleně dokončoval úpravy pokoje pro pacienty. Byl to sám kníže František Jiří Lobkowicz. (podle kroniky KMSKB)